Vlastnosti spojení mezi železobetonovou deskou a zděnou stěnou lze správně zohlednit při modelování v programu RFEM 6 pomocí speciálního liniového kloubu. V tomto příspěvku ukážeme na praktickém příkladu, jak zadat tento typ kloubu.
Nejčastější příčinou nestabilních modelů je nelinearita při neúčinnosti prutu jako jsou tahové pruty. Nejjednodušším příkladem je rám s kloubově podepřenými sloupy a momentovými klouby v hlavicích sloupů. Takový nestabilní systém musí být stabilizován křížovým ztužením tahovými pruty. V případě kombinací zatížení s vodorovným zatížení zůstává takový systém stabilní. Pokud je však konstrukce zatížena pouze svisle, oba tahové pruty ztužení jsou neúčinné a systém se stává nestabilním, což způsobí přerušení výpočtu. Tomu se lze vyhnout nastavením Zvláštních úprav vypadávajících prutů v menu „Výpočet“ → „Parametry výpočtu“ → „Globální parametry výpočtu“.
V programech RFEM 5 a RSTAB 8 lze přiřadit nelinearity kloubům na konci prutu. Kromě nelinearit „Pevný, je‑li...“ a „Částečná účinnost“ můžete také zvolit „Diagram“. Pokud zvolíte možnost „Diagram“, je třeba zadat odpovídající nastavení pro působení kloubu na konci prutu. Pro jednotlivé definiční body je nezbytné určit souřadnice hodnot (deformace nebo pootočení a na nich závislé vnitřní síly), které definují kloub.
U kloubů na konci prutu lze v programu RFEM i RSTAB definovat nelineární vlastnosti. Kromě diagramů účinnosti a závislostí deformací na síle existuje také jednoduchá možnost použít jako kritérium účinnosti kloubu znaménko nebo mezní hodnoty vnitřních sil. Tímto způsobem lze předepsat, které vnitřní síly se na konci prutu přenášejí.
V programu RFEM je možné simulovat trubkový spoj lešení (tupý spoj s pahýlem) pomocí nelineárního kloubu typu "Lešení". Přípoj zohledňuje momentovou únosnost závislou na tlakových silách působících mezi dvěma vnějšími trubkami a spoj má také určitou momentovou únosnost na základě jeho ohybové únosnosti.
V programech RFEM a RSTAB můžete definovat nelineární podpory. V programu RFEM jsou k dispozici podpory uzlové, liniové a plošné. Mnoho zákazníků nás kontaktuje kvůli nelinearitám, které neodpovídají jejich požadavkům. V modelu je například definována neúčinnost liniové podpory. Aby byla konstrukce staticky určitá, je obvykle použita lineární uzlová podpora. Pokud je uzlová podpora na začátku nebo konci nelineárně podepřené linie, není zde jednoznačná definice stupňů volnosti, takže nemůže být správně zohledněna nelinearita. V takovém případě zobrazí RFEM varovné hlášení.